Jdi na obsah Jdi na menu

Křečík Campbellův

umpa-01p-----ctverec.jpgKřečík Campbellův nepatří mezi často chovaný druh v ČR, ale není také úplně neznámý. Jeho obliba v poslední době stále stoupá. Především v zahraničí je velmi oblíbený a po křečkovi syrském je druhým nejoblíbenějším druhem domestikovaných křečků a křečíků. Důvodem budou určitě mnohé líbivé barevné rázy, výjimečně přátelská povaha, nemalá denní aktivita, ale i přesnější dostupné informace o samotném druhu.

top-05.jpgO křečících Campbellových se totiž vždy tvrdilo, že je to velmi kousavý a nekamarádský druh. Bohužel tomu tak v minulosti skutečně bylo. První odchyty divokých křečíků byly z Mongolska a tito campbelláčci opravdu povahově nebyli moc ideální. Druhý odchyt divokých campbelláků byl uskutečněn naopak poblíž Altaje a tito jedinci už jako divocí byli velmi přátelští a nekousaví. Proto záleží, z jakých linií si křečíka berete a také od jakého chovatele. Povaha se dědí, ptejte se proto na povahu rodičů, navštivte chovatele a sami uvidíte. Ve skutečnosti je křečík Campbellův z aktuálních moderních linií mnohdy velmi kamarádský a naprosto nekonfliktní mazlíček.

barevna-osmicka-01p.jpgNejčastějším povahovým problémem u některých jedinců může být tzv. teritorialita. To znamená, že si křečík může ostřeji bránit své území vůči jakémukoliv narušení, za což může pokládat i vaší ruku uvnitř ubikace. Projevuje se to od utíkání před rukou, po boxování proti ruce a v nejhorším případě se křečík nebojí použít své zuby. Takového křečíka je pak potřeba z jeho území brát ven například v ruličce a jakmile je mimo své panství, již se chová klidně a nekouše. Nicméně opakuji - povaha se dědí. Chovatel, který dbá na povahu svých linií toto chování ze svého chovu selektuje pryč. U dobrých chovatelů se díky tomu už objevuje spíše vzácně. Pakliže se chování ve vrhu objeví, poctivý chovatel vás o něm informuje předem. Mějte ale na mysli, že stálá povaha křečíka se projevuje až od věku 3 týdnů. I proto mnozí chovatelé nerozdávají rezervace před tímto věkem.

miska-01p.jpg

Campbelláčci se také vymikají oproti ostatním křečkům a křečíkům svým sociálním životem. Ve volné přírodě žijí v rodinných skupinkách. Proto by měli být i v domácích chovech po 2 a více jedincích stejného pohlaví. Snesou se společně jak holčičky, tak kluci. Limitující je velikost a vybavení ubikace a snášenlivost uvnitř skupinky. Z mých zkušeností vyplívá, že první možností je mít dvojici složenou ideálně ze sourozenců nebo podobně starých mláďat. Taková dvojice holek pak spolu vydrží po celý život na 95%, dvojice kluků tak z 85%. Druhou možností je skupinka 4 a více jedinců různého věku postupně sestavená. Takové skupinky mají 75-90% šanci na udržení celý život a pravdou je, že větší skupinky se lépe udržují u kluků než u holek. Trojice bohužel často nefungují a časem se rozhádají na jednotlivce a dvojici. Je nutné si uvědomit, že skupinka je žijící organismus, křečíci se věkem vyvíjí, mění, dospívají a nikdo vám nikdy nezaručí, že spolu všichni budou žít spokojeně po celý život. Kolik máte vy kamarádů ze školky? :-) Klíčové je, aby skupinky byly vždy sestaveny s ohledem na jejich povahu a čím zkušenější chovatel je, tím spíše vám to vyjde, když budete naslouchat jeho radám. Je důležité soužití party pravidelně kontrolovat. eckobrasi-01p.jpgNemělo by docházet k šikaně jednoho ze skupinky. Ta se může projevovat například tím, že není puštěn k jídlu nebo ven ze svého úkrytu. V nejhorším případě je křečík opakovaně napadán a potyčky končí krví. Když se však problémy zpozorují včas, je ještě mnoho kroků, které lze podniknout a spory tak pomoci uhladit. Raďte se se svým chovatel radši dříve než později! Většinou má v této oblasti bohaté zkušenosti a může poradit nějaké finty a hlavně správně vyhodnotit situaci. Kolikrát jsou bohužel ze skupinky odděleni špatní jedinci nebo je skupinka zbytečně rozdělena a pak už se vše napravuje mnohem hůře. Rozdělení skupinky je totiž posledním krokem. Jak to jednou uděláte, už často není cesty zpět. "Spory" by také neměly být zaměňovány s běžnou komunikací křečíků ve skupině, která mnohdy bývá překvapivě hlasitá, přestože se ve výsledku nic neděje. Vyjasňování hierarchie, často doprovázené hlasitými projevy, ve skupině patří k životu společenských křečíků. Netřeba však panikařit, campbelláčci rozhodně nepatří mezi krvelačné bestie a pakliže jste si dle rad chovatele vybrali povahově kompatibilní dvojici a křečíci mají vhodně vybavenou ubikaci, vaší pozornost a lásku - pak vysoce pravděpodobně budete řešit maximálně drobné spory v pubertě. Rozdíly v povaze nebo mazlivosti dle pohlaví nejsou. Rozdíly jsou spíše individuální a trošku ve snášenlivosti dle velikosti skupinky. 

kl-04.jpgCampbelláčci mají další unikátní vlastnost a to, že jsou velmi často aktivní i přes den. Umí být velmi mazlivé kuličky, které se brzy naučí na váš denní režim, i když noční aktivita převládá. Proto většinu (nejen) dětí jen tak neomrzí, jelikož je vidí aktivně žít i přes den a je tak s nimi větší legrace. U mně osobně převažují velmi kontaktní jedinci, kteří si sami lezou do ruky, kdykoli jdu okolo. Mají aktivní přístup k člověku, což nebývá u ostatních druhů křečků a křečíků tak časté. Není ani problém si je brát ven přímo z domečku, když křeček spí, ačkoli bych doporučovala ho prve probudit hlasem či hrabáním podestýlky u domečku. Někteří poslechnou na své jméno.
Další zajímavostí je, že oproti ostatním druhům křečků a křečíků nemají moc rádi hrabání a norování. Jsou na to tak trochu od přírody líní. I v ní spíše přebírají opuštěné nory ostatních hlodavců. Proto mají rádi, když jim nějaké nory, či doupátka vytvoříte a oni si v nich budou odpočívat, ale až na výjimky si takovou schovku sami nevytvoří. Dožívají se v průměru 2 let (nejčastější rozptyl je u samic 1,5 - 2,5 roku, u samců 2 - 3 roky). Mají krásně husté kožíšky, chlupaté pacičky a velké, kulaté oči. mauricius-15mes-02p.jpgMůžete jim odolat? :-)

 

Plusy a mínusy druhu

+ zpravidla je velmi přátelský a mazlivý, dobře se ochočuje

+ je poměrně aktivní i přes den, dá se naučit na váš denní režim

+ je to společenské zvíře, proto můžete, a měli byste mít, více jedinců pohromadě

+ existuje mnoho barevných mutací i druhů srsti

- někteří jedinci mohou být teritoriální, to znamená, že si různě intenzivně brání své území, mimo něj se zpravidla chovají bez komplikací

- mohou mít dědičné sklony k cukrovce

- občas se mohou v průběhu života jedinci ve skupinkách rozhádat a bude nutné je oddělit nebo skupinku přestavit (nejčastěji se to stává u zvířat, která měla potomky, velmi zřídka u sourozenců stejného pohlaví, kteří spolu žijí od mala)

 

Barevné mutace a další variety

Křečík Campbellův má opravdu nespočet krásných a originálních zbarvení. Aktuálně existuje 25 uznaných barev a dalších 8 si pomalu prokousává svůj život k uznání! Kromě jednotlivých barev kožíšku do celkového vzhledu křečíka mohou zasahovat i jednotlivé faktory a znaky, které barvu nějak pozmění. Patří tam například bílé strakatění (mottled), bílé hřbety (platinum), vysvětlání kožíšku do zbarvení "na pandu" (silvering), ale i třeba kompletní překrytí základní barvy na zcela bílého křečíka (BEW a REW). Kromě toho tento druh má jako jediný mezi křečíky i více druhů srsti. Krásnou chloubou je saténová, velmi lesklá srst, která vytváří dojem mokrého křečka a odstín své barvy vždy mírně ztmaví. Je tedy úžasné, že svou skupinku křečíků můžete mít naprosto originálně vybarvenou a není problém jednotlivé křečky lehce rozeznat. Dejte si ale pozor, jak podlehnete kouzlu jejich barev, nemáte nikdy dost! :o))

Jelikož je variet, barev a znaků tolik, věnuji tomuto tématu celou vlastní kapitolu. Veškeré popisky, ale i krásné, doplňující fotografie najdete v článku po kliknutí na obrázek níže.

aacka4-28den-01po.jpg

 

Článek byl aktualizován 9. 1. 2024. Autor textu i fotografií: Bc. Kateřina Ungrová.