Alaska Skanálu alias Pimpinella

(♥31. 8. 2005 - † 7. 2. 2008)

Dumbo, rex, americká modrá, solid

chovná I  PP

Když jsem si přijela pro Bellinku do Ústí nad Labem, zahlédla jsem tam modrého potkánka. Hned jsem se do té barvy zamilovala. Proto jsem se pak rozhodla, že další potkánek bude modrý rex. Chvíli trvalo než se takové mláďátko objevilo, ale vyplatilo se. Pimpinellka je neuvěřitelná. Od malička jsem za ní mohla chodit na návštěvu, takže jsme se brzy spřátelily (za což Laně z CHS Skanálu moc děkuji!). Když jsme jí vzaly do parku na trávu, spíše skákala než chodila, neustále panáčkovala. Hned jsme se do sebe zakoukaly. Ze začátku byla velmi aktivní, ale taky se uměla pořádně pomazlit. Teď už má za sebou jeden vrh, kterému se věnovala natolik, že se zklidnila. Teď už se chce skoro jen mazlit, ale ta rošťácká nálada jí ještě někdy popadne. Nejradši má, když jí něčím přikryji a ona se musí vymotat ven. Nejradši se nechá převrátit na záda a drbat na bříšku. Poslouchá na jméno a rozumí několika povelům. Jako třeba: Schovej se! (opravdu se schová a nevyleze, dokud jí nenajdu), ještě bonbónek! (no, to ani nemusím říkat), na rameno! (vleze si na rameno) a tak dál. Taky se umí moc hezky urazit, přesto je to moje neodlučitelný dvojčátko!

A jak čas letí, je stále větší mazlínek. Už si vždycky řeknu, že už to víc nejde a opět mě překvapí. Je to taky pěkná žárlivka, ale není se čemu divit, byla jen se mnou 8 měsíců. Více jí říkají lidi než potkánci. Přesto s Cikorkou vychází bez problémů. Poslední dobou si taky velmi oblíbila papání, takže nám slušně kyne, holčička. :-)

Nevím ani, co nového k Pimpušce připsat. Je to hrozně hodný mazlínek. Ten největší ze všech. Každý nový přírustek blbě snáší, ale nakonec pochopí, že jí mám pořád ráda. Ale není to jen tak. Vyžaduje extra vycházky jen pro ní, extra mazlení a samozřejmě extra pochoutky. Jídlo jsme však museli omezit, protože už opravdu začala nekontrolovatelně tloustnout. Jak jsme dosáhly 476g, tak jsem řekla dost a nasadila dietu. Ta se sice neujala s velkou slávou, ale splnila svůj účel.

Pimpuška už nám stárne a bohužel se to podepisuje na jejím zdraví. Operaci prvního nádoru úspěšně zvládla. Všichni z ní byli nadšeni, hlavně paní doktorka. Rakovina je však neúprosná a nyní už má holčička bojuje několik měsíců s dalšíma dvěma nádory. Přestože už jsou obrovské a musejí jí ubírat plno sil, prdelka se stále chodí mazlínkat, prozkoumává pokoj a pere se o každý kousíček dobrůtky. Bohužel už nám trochu přestávají sloužit zadní nohy, ale Pimpinellka je ten největší srdcař a bojovník, kterého byste si mohli přát! Mám jí tak strašně ráda...

Jak už se pomalu dalo očekávat, nadešla ta chvíle a Pimpuška vzdala boj s rakovinou. Bojovala, jak nejdýl to šlo, ale nakonec nádory tvořili 1/3 jejího těla a tak pro ní smrt byla spíše vysvobozením. Ten den ráno jsem vstala a vzala si Pimpullku s Cikorkou do postele. Prdelka mě pozdravila, chvilku běhala a pak se vrátila ke mně. Lehla si do klína a strašně se přitulila. V tu chvíli jsem věděla, co se stane a tak jsem si s ní povídala, drbala jí a brečela než nakonec s upřímným pohledem na mě v klidu dodýchala. Holčička počkala na mě, chtěla být asi se mnou a i když mě to teď hodně bolí, tak jí za to moc děkuji! Doufám, že si teď Pimpinellka užívá nekonečných piškotků za duhovým mostem. Moc a moc mi chybíš!

Zdravotní karta

Společné fotky holek    Miminka    Jarní fotky   Pimpi nádory