Cikorka Skanálu

(♥28. 3. 2006 - † 13. 4. 2008)

Dumbo, rex, odd-eye g, platinum, husky roan

chovná II (jemnější srst na rexe)  PP

Přestože jsem rodičům tvrdila, že si žádné mimčo od Pimpinellky nenechám, tak jsem s tím od začátku počítala. Už ve třech dnech jako jediná lezla na delší průzkumy a pořád "povídala". Překvapila mě svým vzhledem, který i když není zcela správný, tak je o to víc okouzlující. Maminku v mnoha věcech překonává. Hlavně v energii, kterou jí zřejmě Pimpi předala a velkou inteligencí. Už poslouchá na jméno, snaží se schovávat jako Pimpinellka a hlavně vždy najde nějakou možnost, jak si zazlobit. Taky má neuvěřitelnou schopnost vylézt téměř kamkoli, ale nejradši leze na mě. Jelikož se mi u ní podařilo vyšlechtit ještě hustší a jemnější srst než u Pimpinellky, je zvyklá se nechat totálně mačkat. Už na pohled je neodolatelná na pohlazení. Její živost má i své zápory. Naučila se kompletně vyhrabávat podestýlku z klece. Nakonec jsem byla donucena zvýšit opevnění u klece. Navíc občas trápí maminku, která si to nenechá líbit a tak už jsme z toho měli pár zranění. Ovšem nic vážného. Teď už spolu spinkají v hamáčku a nic jim neschází!

Nyní už má Cikorka za sebou první vrh, který byl moc krásný. Mile mě překvapila s jakou láskou se starala o mimča, protože je to přece jen takový ďáblík. Pořád hledá jen kudy a kam by vylezla. S miminkama se však úplně změnila, nedělala nic jiného než, že o ně pečovala.

Bohužel ke mně tolik nepřilnula, říkala jsem si, že po miminkách se zklidní. Nic se však nezměnilo. Je to takový ten můj blázínek, kterého víc než lidi zajímá dobrodružství. O to víc mě pak překvapí, když si přijde jen tak pro pohlazení a pusinku. :-)

S druhými miminky se Cikorka už poměrně zklidnila, ale je také možné, že je to věkem. O mimča se opět neuvěřitelně postarala a dokonce přijala další dvě adoptovaná od své dcery Alkéstis, která bohužel musela podstoupit císařský řez. Musím zde popsat ještě jednu její neuvěřitelnou schopnost. Dokáže totiž povídat nahlas. Není to jen vypísknutí nebo občasně chroptění. Když je venku a šťastně pobíhá, tak si u toho skutečně povídá. Není to ani zadýchání. Je to strašně roztomilé a v kleci to třeba nedělá. Nevím, jak to popsat, to se musí slyšet. Prostě vypráví. Nejlepší na tom je, že toto její povídání prý i zdědila její dcera z druhého vrhu.

Jak nám Cikorýnek stárne, tak je stále klidnější. Největší její radostí je teď spánek a to opravdu velmi tvrdý. Když jí chci vzít ven na proběhnutí, tak mi někdy trvá i 3/4 hodiny než jí probudím. Pak vykoukne ta její hlavička se zalepenýma očičkama z domečku, zývne si a ještě několik minut trvá než se upraví, aby mohla ven. Je to takový lední medvídek. Občas je nevrlá, ale kdo by nebyl, když jí "pořád" budím.

Nechce se mi tu moc popisovat, co jsme si s Cikorkou poslední měsíce prožily. Nebylo to zrovna moc fajn, ale její síla a chuť do života přes to vše, byla obdivuhodná. Když jí bylo nejhůře, tak se naučila se mnou spát v posteli a tulit se. Pak si na to už zvykla, takže jsme takto občas pospávaly a bylo nám moc dobře. Kéž byste mohli vidět ten spokojený pohled, když mi spinkala na hrudi a já jí drbkala za ouškama. Když už jsme vyzkoušeli všechnu možnou léčbu a její stav se opět začal zhoršovat, rozhodla jsem se její život ukončit než se opět začne trápit. Navždy zůstane v mém srdíčku s tím jejím rozkošným povídáním, přestože se jí možná stalo osudným. Je mi to ,Cikoušku, moc líto, že mě to nenapadlo dřív. Možná by se dalo ještě něco dělat... :(

Výsledky pitvy jsou ve zdravotní kartě Cikorky. Chcete-li vědět více, stačí mi napsat.

Zdravotní karta

Společné fotky s Pimpi    První miminka    Druhá miminka    Jarní fotky

Hromadné fotky