Džarbucha

(♥ 17. 3. 2009 - † 29. 7. 2011)

Džungarský křečík, samec, agouti pearl

(Maminka Laura - zbarvení agouti, tatínek - agouti pearl)

Jak už možná někteří ví, předtím než jsem se dostala k potkanům, jsem měla dva džungaráčky. Dožili se mi oba moc pěkného věku (agouti holčička Miki se dožila 2,75 let, sapphirový klouček Čubrica něco okolo 3,5 let - byl to zachráněnec, takže těžko určit přesně, ale přes 3 roky stopro). Po delší době jsem zase zatoužila po tom chytrém malém společníkovi, který se dá skvěle ochočit. Bojovala jsem nějaké 3 měsíce před koupí Džarbuchy s myšlenkou na dalšího prdíska, ale pak jsem ve zverimexu na Arbesáku zahlédla nádherné béžové džungaráčky. Už se nedalo uniknout, ale k mé smůle všichni béžový džungaráčci okamžitě zmizeli. Našla jsem si tedy na internetu chovatelku Pitynku. Ta mi později dohodila Andreu, která měla pár dní stará mimi. Po shlédnutí fotek jsem okamžitě věděla, že ten světlý klučina s tmavým pruhem na zádech musí být můj.

Džarbuchu jsem si vyzvedla 5 týdnů po narození v pražské Vinoři a ještě ten den se mnou putoval do Českých Budějovic. Cestování si asi ani nevšimnul, jelikož hned jak jsem ho dala do nové klícky, tak se po řádném probrání dal do průzkumu. Během chvilky si sám vlezl do ruky a tím bylo naše přátelství ihned spečetěno. Takto ochočeného křečíka jsem ještě neměla, navíc je i strašně malinkatý. No, nádhera!

Jméno Džarbucha je taková zkomolenina... když jsem ho prvně uviděla, tak kromě toho, že je tak prťavý (jak jsem zvyklá na ty potkany a křečíky jsem vždy měla odrostlejší), tak měl i hrozně obrovské uši. První, co mě napadlo byla Barbucha no a aby to znělo trochu chlapsky, tak jsem začátek dala z jména Džabaringa (to je jeden z hromových bratrů z Novozélandské mytologie). Nakonec z toho tedy vzniklo Džarbucha a myslím si, že mu to jméno celkem sluší, tak hlavně ať se mu u mne daří! :-)

Džarbušík krásně roste a je z něj pěkný chlapák (váží cca 36g, snad nic neměl v torbičkách). Navíc je to úžasný charakter. Je neuvěřitelně komunikativní, kdykoli na něj někdo promluví nebo se něco děje v okolí klece, tak hned vyleze pozdravit, popřípadě zjistí, o co jako go. Nejlepší je, že jí společně s rodinou, takže jak večeříme vyleze si na patro, chvíli na nás kouká a pak se dá do bašty taky. No, co víc k tomu říct. Další úžasnou věcí je, že poslouchá na jméno jako pejsek. Když mi poprvé utekl za sedačku a následně dovnitř, tak jsem zbělala strachy. Snažila jsem se ho na všechno možné nalákat (další neuvěřitelná věc - on NEJÍ piškot!), ale nic nepomohlo. Nakonec jsem teda na něj volala jménem stále dokola a najednou koukám, jak se souká ven a jen na mě vykoukne, co jako chci. Pak stačilo natáhnout ruku, zopakovat jméno a už byl v dlani. Teď když uteče, se už nebojím. Stačí párkrát zavolat jméno a sám přiběhne. Další vtipná věc je, že odmítá běhat v kolečku. Prý není nějaký hloupý křeček, aby furt běhal dokola. :o)) To on radši to proběhnutí v posteli nebo na sedačce.

Přestože rodina celkem prskala, že mám další zvíře, tak si všichni Džarbuchu moc oblíbili. Neustále s ním někdo mluví přes mříže a nosí mu dobroty. Džarbuší si taky sám řekne, kdy chce ven a když ho nevezmem na procházku, tak nás hned odmění okousaným lakem klece. No, myslím si, že až budu zase přes rok v ČB, tak bude doma dost chybět. Však těm krásným velkým očičkám, heboučkému kožíšku a ouškům nejde odolat.

Džarbušík dospěl, zmužněl a po roce se dokonce zúčastnil 1. mezinárodní výstavy křečků a křečíků ČKK. Na výstavě se mu moc líbilo a náramně si užíval pochvaly za hebkost jeho kožíšku od nejmladších návštěvníků. Těm se nakonec líbil natolik, že získal 3. místo pro nejsympatičtějšího křečíka výstavy. Pro Džarbuchu to však nebyla hlavní výhra. Tou byla Amber z Rimavskej doliny, která získala 1.cenu v kategorii "Křečík standardní" a Džarbuchu si vybrala za svého druhého manžela. Doufáme tedy, že se brzy narodí malá džarbušátka!

Džarbušík se nakonec do Amber bezhlavě zamiloval, ale ani to nestačilo a malá křečátka se nakonec nenarodila. Těžko říci, u koho byla chyba. Džarbušík však doufá, že se v budoucnu ještě nějaké krásné nevěsty dočká. Třeba jí máte u sebe zrovna vy. :-)

Džarbušík krátce po oslavě 2 let chytil zánět spojivek, kterého se pomocí atb zbavil. Nicméně od té doby začal tak trochu stárnout a chytily ho typické staré křeččí vrtochy - tedy začal být kousavý. Procházky tedy už nebyly tak časté a asi o to víc se Džarbucha jal běhat v kolečku. Stal se z něj neuvěřitelný atlet, neustále šramotilo kolečko, šplhal hlavou dolů po stropě nebo budoval tajné chodby v okolí domečku. Jeho smrt mě zasáhla velmi nepřipravenou. Absolutně jsem to nečekala. Ještě den předtím si spokojeně spapkal piškotek, běhal v kolečku, pobíhal po kleci... no a ráno už navždy spinkal v domečku. Moc mne to mrzí, vím, že svá léta již měl, ale přesto byl odchod hodně nečekaný. Jsem ráda, že si poslední den užil a snad i život se mnou měl pestrý a moc ráda na něj neustále vzpomínám. Nakonec, usnout ve spánku po sladkém gáblíku... to není tak špatné, ne? Doufám, že ses nahoře našel s Miki a Čubricou a společně si zanotujete. Už navždy mi budou chybět tvé korálkovité obří oči a tvá úžasná podmanivá a přátelská povaha!

Džarbušíkův palác    Výstavní úspěchy    Fotky z výstavy