Essa of X-rats

(♥15. 11. 2008 - † 25. 9. 2010)

Dumbo, odd-eye, americká modrá, blazed, variegated

chov nebude (spojení problematických linií)   PP

Z druhého vrhu Rianky jsem si nechtěla nechávat miminko, jelikož už potomka Rianky mám a navíc se má brzy narodit dcera Elfinky, která doma určitě zůstane a jak je známo mám hranici 6 potkanů. Když se miminka narodila, Essinka mi ihned padla do oka. Byl to nejstrakatější potkánek ve vrhu a navíc i dumbíček, ale stále jsem se držela. Brzy ovšem Essinka otevřela očka a já se nestíhala divit - je ODD-EYE! Skoro každý vrh jsem se o odd-eye snažila, ale nikdy jsem neměla to štěstí. A nyní, když šance na různoočku byly téměř nulové, tak se tam objevila. Stačilo na mě několikrát zapoulit tím černým a rubínovým očkem a už nebylo úniku, Essinka zůstává doma.

Essinka je jak z divokých vajec. Neustále někde běhá, skáče, šmejdí. Člověk jí pomalu nestíhá sledovat. Jestli jste nikdy neviděli opravdu svalnatého potkana, můžete se přijít podívat. Opravdu se jí vysloveně rýsují svaly. :o)) Holt je z toho neustálého lezení namakaná. Momentálně nejradši řádí s Andílkem, ta má pro ní zatím dostatek energie, ale až Andílek zestárne, tak nevím nevím... Jinak se tedy strašně nerada fotí, proto i má tak málo fotek. Když vytáhnu foťák okamžitě zdrhá nebo se skočí schovat za krk. Je to mé zlatíčko na pérkách.

Essinka se začíná trochu uklidňovat, i když je stále nejaktivnější potkanicí v kleci. Neustále někam hopká, někde šmejdí. Poslední dobou si však oblíbila, že se při hře vrací zpět ke mně, vyskočí mi na klín a pak třeba na rameno odkud se rozhlíží. Pusinky teda ne, pohlazení jen když se na něco nesoustředí... prostě jen když má náladu a dovolí mi. Poslední dobou se tak stává čím dál častěji, takže věřím tomu, že po roce se z ní stane stejná mazlivka jako z její maminky a ségry. Je vtipné pozorovat, jak Desertku ráda napodobuje a zřejmě je pro ní jakýmsi vzorem.

Jak jsem psala i u Desertky, nyní jsou ségry neustále spolu. Desertka se stará o Essinku, ale i Essíček nenápadně dohlíží na starší sestřičku. Essinka má poslední dobou takové různé nálady a občas si řekne, že domeček je prostě její a nikoho tam nepustí. To samé se týká i mne. Když se rozhodne, tak nejen že jí nepohladím, ale i se vzpouzí a piští, jak kdybych jí měla trhat ocásek. Hlazení si nechává líbit pouze na hlavičce, když chrupká s holkama. Ona je radši puštěná mimo klec, to je něco pro ní. Kamkoli vylézt, vše vyšťourat, vylézt do koruny Yuccy, vlézt do tašek, prozkoumat všechny šuplíky, kouknout se pod peřiny, zkusit jestli nejde utéci do jiného pokoje a hlavně nezapomenout na ten odpadkový koš! No a pak když se unaví a nemá, co dělat, tak se u mně i zastaví a nechá se pohladit. To je pak vždy krásný dárek od ní, ale prostě jsme se naučily, že od mazlení jsou tu zbylé holky. Essinka je na tyhle věci jiného názoru.

Essinka nikdy nebyla nemocná, o to byl její náhlý odchod velmi těžký. To, co se stalo, neustále vidím před sebou a já jen doufám, že už je mému Essíčkovi dobře. Dvě úmrtí hned tak krátce za sebou jsou pro mne těžká, zvláště, když jsem obojí trápení musela ukončit sama a obojí v tak krátké chvilce. Essinka nikdy nebyl mazlící typ, muchlání nesnášela a já to tolerovala. I tak mi přirostla k srdci a holkám v kleci schází již teď. Loučím se s tebou mé různoočko! :'(

Zdravotní karta

Společné fotky    Když spinkáme    První narozky