Fallen Angel of X-rats

(♥27. 12. 2008 - † 12. 10. 2010)

Rex, Dg, černooká himalájská s agouti znaky, solid

Neuchovněna (bude mít mimi s VP, není potřeba)   PP

Můj malý padlý Andílek a zázrak mé chovatelské stanice. Když jsem z nudy začala pomýšlet nad importem z Holandska, ani v duchu mě nenapadlo, že by se mi později podařilo odchovat velmi vzácné zbarvení jménem "zlatá himalájská". Nenapadlo mě to ani v ten moment, kdy se mi právě Andílek zdála být jiná než ostatní. Chudáčkovi jsem jí nadávala, jak je nějaký vybředlý siamák a jak jsem si jí chtěla nechat i přes hranici 6 potkanů a ona takhle. Den po tomto mém výlevu mi napsala Anous (chovatelka z Holandska, s kterou jsem import domlouvala), že se jim z jejich linií asi začali rodit zlatí himalájci a když tak kouká na fotky mých miminek, že by se mi tam taktéž nějaký mohl objevit, ať si dám pozor. Andílek byla první, kdo mě napadnul, jelikož už předtím se mi zdála "divná". Bohužel Anous s touto novou barvou taktéž neměla zkušenosti a tak mi nezbývalo než si pročíst veškerý dostupný materiál o tomto zbarvení. Po přečtení jsem se odvážila napsat Estelle do Anglie z chovatelské stanice Alpha Centauri, která tuto barvu vyšlechtila. K mému údivu mi Estelle po několika dnech napsala. Byla velmi trpělivá, hodná a obětavá a až to konečně bylo možné, tak mi potvrdila, že ve vrhu máme zlaté himalájce. O pozdějším šoku, že jich tam je 6 z 10, snad ani nemusím mluvit... :o)) Andílek je skutečný andílek. Moc mazlivá a klidná holčička. Od začátku jsem si chtěla nechat rexovatou krásku kvůli kvalitnímu rexu maminky a když se tam narodila jediná taková holčička, hodně jsem doufala, že bude vhodná k chovu. Přiznávám se, že bylo období, kdy jsem si tuto krasavici nechtěla nechat, ale Fallen Angel si i přesto ke mně našla cestu. Když se pak ukázalo, co bude za barvu, nebylo už o čem diskutovat. Myslím si, že celé její bytí nádherně vykresluje má oblíbená věta od W. Shakespeara: "Co asi skrývá, i když tak andělsky se dívá?"

Andíšek byla jako mimčo velká kamarádka s Fabonií, bylo to takové trdlo. Poté se ale zřejmě něco přihodilo a holčina se všeho bála. Naštěstí jsem na tom zapracovala včas a z Andílka je vynikající mazlící se společnice. Sice se občas ještě více bojí v novém prostředí, ale brzy se rozkouká a je již v klidu. Je to velmi mírná povaha se zvědavými kukadly. Velmi ráda se honí po pokoji, přitom na mě však dává neustále pozor, kdybych náhodou šla něco dělat. To pak je hned u mě a sleduje, co provádím. Občas také usne v náručí nebo při focení, je to prostě Andílek můj. :-) Občas jí položím na záda do dlaně a drbku jí bříško a říkám jí, jaký je pěkný králíček. To se jí moc líbí, ale samozřejmě po danou chvilku. :o))

Králíček má za sebou první miminka, o která pečovala se stejnou láskou a zapálením jako její maminka. Holt si asi na ty kousavé výpady v okolí terárka miminek budu muset zvyknout. Celkem vtipnou věcí je, že se Andíšek neumoudřila po miminkách a začala jančit opět jako miminko sama. Nechává se všude honit, chce si hrát a radostí z toho poskakuje do vzduchu. Pak se ale nechá drbkat opět v dlani na bíšku. Je prostě úžasná. Postupem času se ukázalo, že Andílek s věkem kolísavě světlá a tmavne. Nyní se to ustálilo na téměř bílé a tak jsme se s Estelle shodly, že Andílek zlatá není. Bude pouze černooká himalájka. Je to šílené, když se barva dá poznat u mláďat tak špatně a u dospělců to trvá taky nějaký měsíc než se definitvně může říct verdikt, který většinou chce potvrzení dalším krytím. :-/

I druhá miminka Andílek zvládla skvěle a i když je to pořád moc hravá holčička, tak se z ní stal šílený mazel. Člověk jí vyndavá z klece a už jen zatne nožičky a zcepení jak koťatko v puse kočky. Nechá se vzít do dlaně, položit na záda a ani se nehne a užívá si hlazení a pusinkování na bříšku. I když si jí pak člověk dá na rameno nebo pod tričko, tak se po těle spíš sklouzává, aby nedrápala. Prostě neuvěřitelné. Taková hadrová panenka s korálkovitýma očkama.

Andílek byla tak strašně hodný stvoření, že se to nedá ničím popsat ani naznačit. Člověk prostě musel vidět ty její přenádherný oči, které vždy vyobrazily takovou věrnost a oddanost až se do nich snad nedalo koukat. Byla to vždy výjimečně silná holčina a to se jí stalo osudným. Přestože v sobě musela delší dobu nosit nádobu hnisu, nedala na sobě vůbec nic znát až do poslední chvíle. Přestože jsme se s veterinářem snažili sebevíce a ještě v onen den nám byla dána tak obrovská naděje, tak se nepodařilo. Po operaci se Andílek téměř probrala, ale pak upadla do spánku a už její očka na svět nepohlédla. Nemohu nijak vyjádřit, jak strašně mi chybí, jak moc bych se jí chtěla omluvit za to, že jsem si aspoň něčeho nevšimla dříve... ani to, jak tu teď chodím, jak bez duše a stále myslím na ní. Andílku můj, leť vysoko a snad se zase setkáme!

Zdravotní karta

Společné fotky    Když spinkáme    První miminka    Druhá miminka

První narozky