***
Frozen Cery (Siri)
IMPORT ŠVÉDSKO
(♥ 1. 3. 2019 - † 21. 6. 2020)
Short hair, BE argente, mottled
(Aa bb Cc Dd Pp DgDg SaSa WaWa)
Test na cukrovku: negativní (17. 4. 2019, 25. 6. 2019)
otec: Frozen Imok (SWE) - short hair, BE argente
matka: Frozen Dima (SWE) - short hair, chocolate, mottled
Siri mi ihned padla do oka, když mi uznávaný švédský chovatel poslal fotky a měla jsem to štěstí, že jsem si jí mohla vzít. Siri má moc krásnou, sytou barvu a hezké flekatění. I stavbou je hezká. Už se moc těším na její potomky v budoucnu a jsem ráda, že do skupiny holek zapadla bez větších komplikací.
Sirinka měla dosti těžký začátek, jelikož ze Švédska doputovala se silným zánětem obou uší, který se ukázal pár dní po příjezdu. Naštěstí je to ale silná bojovnice a obě ouška už má zdravé jak řípa a zcela bez následků. Přiznám se, že jsem v to nevěřila. Je vidět, že má tuhý kořínek. Povahově je taková lekavější, což trochu přičítám této nemoci. I když utíká a do ruky se jí moc nechce, tak ale k ruce sama přijde hned na zavolání a následně je v ruce moc hodná. Jinak je to pěkný žroutík a je opravdu hodně, hodně velká. :o))
Sirinky původní lekavost se ukázala být ne tolik lekavost jako její poměrně neurotická povaha. Je to prostě nervák. Na vše přehnaně reaguje, před rukou utíká nebo se snaží i kousnout, až v ruce je pak klidnější, to se už naučila. Bohužel její prazvláštní povaha je dosti problematická ve skupině s ostatními. Ale vybrala jsem k ní největší kliďase, tak to jde. Jinak je opravdu moc hezká.
Po prvních mláďatech začala Sirinka docela kynout a začíná mít náběh na obezitu. Bohužel po naplnění misky jí zasedne svým obřím, macatým tělem a zbytek osazenstva nemá moc šanci. Třeba to vyběhá s dalším možným vrhem.
Sirinky zdravotní stav se cca měsíc po druhých mláďatech začal divně měnit. Začala pelichat na břichu, hlavně na obřích faldech. Zhoršila se jí i obezita, která je nyní vskutku monstrózní. Původně jsem myslela, že to je právě tím "roztaženým" tělem, ale následovaly další problémy. Přidaly se problémy s očima, s nosem, břicho již pouze holé a i celkové chování bylo stále více nevypočitatelné, začala i napadat ostatní. Veterinář usoudil, že se jedná o nějaké metabolické poruchy, možná o nádor na mozku. Ani s jedním se nedá nic dělat, stav se rapidně zhoršoval a tak jsme přistoupili k eutanázii. Myslím, že to tak pro ní bylo nejlepší a já se rozhodla její linii u mne ukončit ze zdravotních i povahových důvodů.
