LMG's Alrun

(♥20. 1. 2009 - † 4. 4. 2011)

Rex, čokoládová, berkshire

Chov nebude (nebyla v mé péči ve vhodném reprodukčním věku)   PP

Alrun se ke mně dostala až 12. 6. 2010 s celou svou smečkou (Pohádka, Enigma a Kamilka), kdy už holčičky z rodinných důvodů nemohly bydlet u původní majitelky. Myslím, že s klidem mohu za holky poděkovat Martině za její skvělou péči o ně, i za to, jak dlouho o ně bojovala. Holky na to určitě nikdy nezapomenou a již se těší na návštěvy!

Na Alrun bylo od začátku vidět, že je alfa a rozhodně to neskrývala ani přede mnou. Ne, že by na mně vyjela, ale rozhodně se jí nelíbilo, když jsem na ní šahala a nedej bože něco víc. To už se naštěstí změnilo, jelikož jsem jí manýry zastavila hned v úvodu. To samé zkusila na holky, ale ty si to taky nenechaly líbit, takže uvidíme, jak se vše bude vyvíjet dál. Alrun nejspíše potřebuje více času, aby našla místo ke každému ze smečky, tedy i mne a i já potřebuji více času, abych pochopila její osobnost, takže více povídání po čase.

Vypadá to, že jsme se už s Alrunkou poznaly a jak je vidět, chtělo to více času. Z Alrunky se stal plyšový medvídek, kterého sice mohu ňuchňat, jak se mi zlíbí a jí to nijak nevadí, ale nejradši je furt v pohybu. Všechno má pod kontrolou, vše si hned běží prohlédnout a hlavně musí být furt nějaká akce! Neustále vymýšlí nové lumpárny, momentálně noční kousání v kleci. Co na ní ale rozhodně ještě musím povědět je to, že je to největší potkan-čuňátko, co jsem měla tu čest poznat. Neustále je špinavá a její ocas je obalen v testíčku nesmírného humusu. Za celou dobu, co mám potkany, jsem se s tímhle ještě nesetkala. No a tak Alrunka trpí a já jí jednou za měsíc důkladně drhnu ocas, kdy už pohled na to zkamenělé cosi vzadu nevydržím. Jinak je to ale milá myšička, která jen prostě vyžaduje hodně mojí psychické i fyzické energie.

Z Alrunky se postupem času a asi i stáří nakonec stal neuvěřitelně klidný potkánek. Často vyžádovala jen tak drbání v klíně. Skvěle také pečovala o svou velkou kamarádku Desertku. Prostě se z ní stala fantastická holčička. Samozřejmě, když už jsem jí začala chválit bývalé majitelce, ihned provedla něco nového... to abychom si jako nemyslely, že je nějaká měkotina. :o)) Holt, to že naučila mladý holky kousat klec se s námi asi potáhne ještě dlouho. I tak jsem ale ráda za připomenutí této krásné princezny, která mi obohatila život a bohužel musela odejít dříve nejen kvůli nádoru hypofýzy, ale hlavně kvůli nepříjemnému nádoru děložního krčku. :-( Budeš nám tu všem moc chybět!

Zdravotní karta

Společné fotky    Když spinkáme    2 roční párty    Seznamka s Íčkama