Jdi na obsah Jdi na menu

***

Megan z Moravy

(♥ 25. 4. 2018 - † 8. 11. 2020)

pitbulka-rok-a-pul-01---kopie.jpg

Krátkosrstá, LHg, černá, želvovinová

 

otec: Cassian z Avalonu - dlouhosrstý, zlatý

matka: RoseMary Chaapa'aj Hamstery - krátkosrstá, LHg, modrá, bílá + želvovinová

 

Megan je u nás chviličku, takže toho o ní zatím nemohu moc napsat. Je to krásné a zvídavé ušaté čertisko. :-)

Z Megan vyrostla opravdu velmi hezká a veliká holčička, již ale od počátku nás trápí její povaha. Přijela už jako poměrně nekontaktní holka, nicméně zvídavá a aktivní. Ochočování se i tak příliš nedařilo. Dlouho trvalo než na sebe vůbec nechala šáhnout a neustále hrozila a jasně dávala najevo, že se jí to nelíbí. Až po x minutách šmejdění v klíně či ve výběhu na sebe nechala šáhnout, ale byl evidentní, že jí to není příjemné.

Meggie je hodně mazaná holka a naučila se utíkat ze své ubikace. Než jsem to vše zabezpečila tak, aby se to neopakovalo, tak si udělala dvě 14 denní dovolené v mísnosti. :o)) Bohužel její povaha se stále zhoršuje. Nejen že je nepříjemná a hrozí, že na sebe nechce šáhnout, ale dokonce je schopná vyskočit proti ruce a zakousnout se. Z toho důvodu na ní nebudu chovat, i když je jinak velmi hezká. Povaha je však u mne na prvním místě. Holčička si tak u nás užije život tak, aby byla spokojená (jen ty výlety má zakázané). ;-)

Meggie získala přezdívku Pitbulka a už jí zůstala. Holt sahat se na ní moc nevyplácí. I tak jsem se nenechala odradit a stále to zkouším. Přijde mi, že po roce života se trochu zklidnila a zmírnila. Zatím není možné s ní manévrovat jinak než v ruličce, ale když se dá do klína a prvních 5-10min se na ní nesahá a ona se trochu uklidní, tak se pak nechá zlehka pohladit. Člověk ale musí být připraven hned ucuknout. Není to moc bezpečné. Jinak je ale Pitbulka spokojená, krásně veliká. Když překoná prvotní strach z nového prostředí (třeba výběh), tak je pak i zvídavá. V roce a čtvrt z ničeho nic totálně zhnědla. Přitom do té doby měla překrásnou černou barvu. Asi už nám stárne, fešanda.

Na Pitbulce do poslední chvíle nebylo stáří moc patrné, jen více zhnědla a ke konci trochu pohubla. Nakonec odešla v klidu, ve spánku. Jsem ráda, že nakonec měla možnost prožít život, který jí vyhovoval a očividně i dlouze a spokojeně. Pro mne to na delší dobu a nejspíše navždy byl poslední syrák. Tenhle druh mi prostě z mnoha důvodů nevyhovuje.