Dračinka od Riky

(♥22. 9. 2006 - † 28. 7. 2009)

Dumbo, Fg, odd-eye g, fawn, berkshire

chovná II (menší vzrůst, "blé" berkshire) - u mimin jejího bratra se vyskytnul  megacolon    PP

Měla jsem velké štěstí, že se ke mně Dračinka dostala. Nejdříve jsem totiž chtěla siamku s modrámi znaky a přestože byly v tu chvíli dva vrhy, ani v jednom se taková holčička nenarodila. Druhá barva, kterou jsem si přála, byla fawn. Ale žádné vrhy momentálně nebyly. Až na jeden, kde se narodila Dalai jako jediná fawn ve vrhu. Byla u ní rezervace pro Riky s otazníkem, ale zkusila jsem to a napsala jsem, že mám o ní zájem. Nakonec se na mě usmálo štěstí a Dalai připadla mě. Dokonce jsem si jí ještě stihla přejmenovat i na PP na Dračinku.

Zatím je to neuvěřitelný zlatíčko. Takhle hodnou holčičku jsem ještě neměla. Pořád jen spinká u mě v šátku a když se jí chce čůrat, tak si vyleze ven a "řekne" mi. Stačí jí dát do přepravky, v tom momentu už čůrá a pak chce honem zpátky za mnou. I když to trvalo poměrně dlouho ( 3 měsíce), podařilo se mi Dračuli dát dohromady s holkama. Už spolu všichni chrupkají. Sice se ještě sem tam poperou, ale už to není nic vážného. Nedávno Dračinka dokonce převzala na chvíli velení v kleci.

Dračinka byla pár dní na námluvách, ale krytí nám bohužel nevyšlo. Další krytí už jsem nechtěla riskovat kvůli vyššímu věku, menší hmotnosti a riziku přenosu MC. Bohužel však během těch "prázdnin", kdy byla Dračule u Alfíka, si holky řekly, že už jí zpátky nechtějí. Dračinku už se mi nepodařilo vrátit do klece k ostatním a ona z nich dokonce začala mít panickou hrůzu. Musela jsem jí tedy dát zvlášť do jiné klece. Ani to nedopadlo dobře, protože Dračinka přestala steskem jíst. I přes mou vytíženost jsem se jí věnovala většinu dne, ale ani to moc nepomáhalo. Sice začala trošku jíst, ale i tak to nebylo moc slavné. Ačkoliv nemám doma moc místa, rozhodla jsem se přikoupit novou kamarádku. Sice budou obě v malé kleci než se přestěhuji, ale jinak by to asi s Dračinkou moc dobře nedopadlo. Tou šťastnou potkaní slečnou se stala Bublinka a k mé velké radosti se daly skvěle dohromady. Jinak Dračule asi s Pimpinellkou soupeří o to, kdo bude větší mazlínek.

Dračulínka se mnou nyní chodí na přednášky do školy a vysloveně to i vyžaduje. Moc ráda spinká u mě v mikině. Většího mazlínka byste prostě nenašli. Neustále chce hladit, drbat, pusinkovat a jakmile se takhle věnuji někomu jinému, tak žárlí a vzteká se. Bohužel to má i své mínusy. Dračinka je na mě až moc závislá a vydržet beze mě déle než týden, je pro ní poměrně problém. Ale přiznám se, že pro mě taky. :-D

Na Dračulce vůbec není znát její věk, již brzy oslaví druhé narozeniny a vypadá jak na půl roku. Je to můj milášek. Je to žárlivka, protože mě má moc ráda a po pravdě, na ní se vždy těším nejvíc. Miluje hlazení a drbkání ve spaní. Ráda spí přímo na mě ať už při učení, při klepání do notebooku nebo na přednáškách. Když se jí něco nelíbí umí si hned úžasně zanadávat. Žádný jiný potkan to u mě nedělá ani nedělal. Dračítek je totiž malý človíček a ráda si se mnou popovídá... ježíš, hned si jí musím jít zase pohladit. :o))

Dračítek se pomalu blíží k třetím narozeninám. Je to neuvěřitelná potkanice, která i když má už pár nádorů, tak se stále velmi dobře drží. Jídlo klidně ukradne mladším potkanicím přímo z tlapek, své si ubrání a když ne, tak žaluje nahlas paničce a ta samozřejmě dá Dračince něco navíc potají. No, dobře je fakt rozmazlená, ale nemůžu si u ní pomoci. :o)) Taky bych málem zapomněla na její novou zálibu a to v požírání papíru. Ne, že by ho okousala a vyplivla. Ona ho prostě jí, jak kdyby týden nežrala. Ale jako správný labužník jí jen vybrané papíry - čtverečkovaný recyklovaný papír (čistý nebo s řádkama fakt nechce) a zadáváky na bakalářskou práci. Taky jsme si teď zvykly na spaní v postýlce, kdy nejradši má, když jí drbu ouška (ona si je už moc nepodrbe). U toho buď slastně skřípe zoubkama nebo mi na oplátku umývá ruku. No, prostě Dračítek, má láska veliká.

Dračinka nám pomalinku stárla a nádory si také braly svou daň. Přesto měla neuvěřitelnou životní sílu, stále si dokázala užívat života. A zvláště pochutnávat na piškotkách po hygieně. :-) Vzala jsem Dračinku na veterinu se zánětem dělohy, ale nakonec nám veterinářka doporučila prdelku uspat. Dala jsem tedy na ní a Dračinka v poklidu odešla za duhový most v mém náručí. Moc a moc jí děkuji za ten krásný dlouhý čas, který mi věnovala a já doufám, že měla ten nejlepší život, jaký jsem jí mohla dát.

Zdravotní karta

Jarní fotky    Společné fotky holek    Druhé narozeniny    Slavíme 2,5 roku